Zaniklá obec Nuzarov (v textu dále též Nuzarov) se nachází v Plzeňském kraji (okr. Domažlice, k. ú. Postřekov č. 726168). Jednotlivé budovy obce stály na území o délce přibližně 0,5 km podél silnice č. III/19523, která vede z obce Nový Kramolín a napojuje se na silnici č. III/19514 spojující obce Vranov a Nemanice. Území zaniklé obce Nuzarov je nyní součástí střední části CHKO Český les, leží pod hřebenem pásma Haltravy ve výšce blížící se 750 m n. m.

Nedaleko Nuzarova se nacházely další, dnes již zaniklé obce, které po sobě do dnešních dní zanechaly v terénu byť už jen nepatrné stopy. První z nich je např. Valtířov (Waltersgrün) vzdálený 1,5 km východně, Kaplička (Kapellen) vzdálená 1,1 km západně nebo více známá zaniklá obec Lučina (Grafenried) vzdálená 5,8 km jihozápadně od Nuzarova.

Při průjezdu zaniklou obcí Nuzarov není bez bližšího prozkoumání patrné, že zde ještě před několika desítkami let byla obec s obytnými domky a hospodářskými budovami. Většina pozůstatků se nachází při pravé straně od silnice z Nového Kramolína. V areálu jsou patrné dlouhé valy, které oddělovaly původní parcely, dále rozvalené hromady kamení, které zde zbyly po rozbourání domků. Na některých místech jsou patrné pozůstatky základového zdiva. Fotky dnešní podoby zaniklé obce Nuzarov naleznete v záložce Fotogalerie.

Na okraji území zaniklé obce Nuzarov se nachází dva přírodní prameny: Portův pramen, nesprávně uváděný jako Aortův pramen nebo jako pramen Aorty, a Nuzarovský dolní pramen. Oba prameny v minulosti sloužily, a částečně i dnes slouží, jako zdroje pitné vody. Dodnes se na území tehdejšího Nuzarova tyčí do výšky 25 metrů 200 let stará Nuzarovská lípa s kmeny o obvodech 428 a 447 centimetrů (změřeno na místě). Na základě iniciativy autorky webových stránek, a s pomocí MVDr. Lucie Císlerové, se lípa stala v roce 2016 památným stromem. Podél nynější silnice vedoucí Nuzarovem stojí také dva křížky na památku zaniklé obce. Fotky pramenů, Nuzarovské lípy a obou křížků nalezente v záložce Fotogalerie.

První zmínka o obci Nuzarov pochází z tereziánského katastru, kde je její vznik datován ke konci roku 1705. V obci tehdy žili 4 hospodáři. Každý ve svém domě, které byly ovšem ve špatném stavu. Nuzarov je zmiňován v roce 1722 v soupisu vsí koutsko trhanovského panství jako v té době před nedávnem založená obec. V soupisu je uvedeno, že novým osadníkům, převážně německé národnosti, byly za roční nájem přiděleny do užívání panské pozemky, které ale nadále zůstaly v panském vlastnictví. Výše zmíněné domky obývali především dělníci pracující při vysoké peci v Klenčí pod Čerchovem. Až do zániku obce byla domovem rodin dělníků, kteří dojížděli za prací do okolních skláren. Počet 4 domků, který je stejný, jako uvádí výše zmíněný tereziánský katastr, potvrzují i údaje Schallerovy topografie z roku 1789.

K roku 1839 stálo v Nuzarově 9 domků se 117 obyvateli německé národnosti. Obec se dál rozrůstala a v roce 1890 stálo v obci již 24 domků a žilo zde 154 obyvatel. V roce 1930 proběhlo další sčítání domků a obyvatel a počet domků se zvýšil na 25 a počet obyvatel na 159.

Zásadním rokem pro obec Nuzarov byl rok 1938, kdy byla obec jako součást Sudet připojena k Německé říši. V té době obyvatelé nepociťovali zásadní změny (byli to vesměs obyvatelé německé národnosti). Velkou roli hrály až dohry událostí Druhé světové války.

Odsun obyvatel

V listopadu roku 1945 byl sepsán seznam Němců pro první etapu odsunu. Obsahoval celkem 77 osob včetně žen a dětí. V seznamu je uvedeno jméno a příjmení osoby, v jakém domě bydlela, rodinný stav, zaměstnání a datum narození. U mnoha osob jsou poslední tři položky neznámé. Následně byl vytvořen další seznam jmen pro druhou etapu odsunu. Celkem bylo z Nuzarova odsunuto 115 osob. Autorce webových stránek se nepodařilo dohledat žádnou osobu uvedenou na seznamu jmen pro první a druhou etapu odsunu a ani jejich příbuzné.Němcům bylo zasláno upozornění o odsunu do sběrného tábora, ve kterém stálo, kdy a na jaké místo se mají se svou rodinou dostavit. Odtud byli následně převezeni. Byli povinni si s sebou vzít zavazadlo s maximální hmotností 50 kg včetně potravin nepodléhajících zkáze na 7 dní. Museli být řádně oblečeni, obuti a vybaveni přikrývkou přiměřenou roční době. Dále si s sebou měli vzít např. rodný a domovský list. Na shromaždišti se také podrobili jak osobní prohlídce, tak prohlídce zavazadel.

upozornění k odsunu do sběrného tábora

Odsun obyvatel proběhl 3. května 1946.

Konfiskace majetku

Konfiskace nemovitého majetku, neboli zabavení majetku bez práva na náhradu, probíhala v obci Nuzarov roku 1947 podle §1, odst. 1 Dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa ze dne 21. května 1946. Jediná stavební parcela – škola (dům č.p. 20) s přiléhající zahradou - byla konfiskována v témže roce podle Dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Všechen zkonfiskovaný majetek připadl Správě státních lesů.

Celkem bylo do prvotního seznamu vlastníků, jejichž nemovitý majetek byl konfiskován, zahrnuto 27 vlastníků, všichni dočasní vlastníci byli zahrnuti jako jeden. Vlastníci se o konfiskaci dověděli prostřednictvím vyhlášky vyvěšené na Obecním úřadě v Postřekově. Dále bylo konfiskaci podrobeno 13 parcel (louky, pastviny, role, cesty a stavební parcely), u kterých nebyly uvedeni vlastníci.

Při vytváření tabulek, které sloužily k zápisu majetku konkrétní osoby, postupovali komisaři podle výpisů z pozemkových knih. V tabulkách bylo uvedeno jméno osoby, které byl konfiskován majetek, a číslo domu, ve kterém bydlela. Dále bylo v tabulkách uvedeno číslo knihovní vložky, číslo pozemkového archu, parcelní číslo a jemu příslušející druh pozemku, jakostní třída a výměra pozemku, která byla zapsána podle druhu půdy. U těchto pozemků byl též uveden jejich katastrální výtěžek. Je zřejmé, že u stavebních parcel katastrální výtěžek uveden nebyl.

příklad tabulky soupisu konfiskovaného majetku

Konfiskaci naopak nepodlehlo 7 cest a jedna louka. Cesty byly veřejným statkem o rozloze 81a 09m². Louka s výměrou 33a 37m² patřila dnešnímu Městysu Klenčí pod Čerchovem.

Demolice obce

Obec Nuzarov byla odsunuta roku 1946 a hned v témže roce podal Místní národní výbor v Postřekově (dále MNV) první žádost o povolení ke zbourání domků v Nuzarově. Než bylo MNV vyhověno, byly podány celkem 4 žádosti. Čtvrtá žádost byla podána až v květenu následujícího roku. V dalším dokumentu o odhadu domků, který byl poslán spolu s žádostmi, bylo přímo uvedeno, že ,,bude nejlepší, když osada zmizí z povrchu zemského“. Chtěli tedy domky zbourat co nejdříve, aby mohla být osada zalesněna podle plánu, ale také z důvodu blížících se jarních polních prací (pak už by zájemci o tamější půdu neměli čas ji obhospodařovat). Pro osidlovací účely nebylo s obcí Nuzarov počítáno.

poslední žádost ze dne 14. března 1947

Pro udělení povolení ke zbourání bylo nutné k žádosti přiložit i odhad domků, které byly už převážně ve špatném stavu. Ten provedl stavitel a soudní znalec Martin Kuželka ze St. Postřekova a na žádost Národního pozemkového fondu v Plzni (dále NPF) také stavitel Josef Matas, který neměl žádné námitky proti zbourání. Při odhadu domků Martina Kuželky ze dne 19. listopadu 1946 nebyl brán zřetel na stav jednotlivých domků a každý domek byl oceněn na 450,-Kčs. Z odhadu plyne, že domky byly neobyvatelné.

odhad domků stavitele a soudního znalce Martina Kuželky ze dne 19. listopadu 1946

Na rozdíl od odhadu Martina Kuželky byly odhady provedeny pro každý domek zvlášť a obsahují více specifických informací. Odhady poskytují podrobnější informace o tom, jak domky vypadaly. Tyto informace jsou využity v mapové aplikaci. Informace o odhadech byly zapisovány do tabulek obsahující stručný popis domku, který uváděl typ domku, místnosti, materiál stěn a popis střechy. Ke každé budově byly uvedeny rozměry půdorysu. U informace o požární pojistce lze pozorovat, že žádný z domků v Nuzarově nebyl pojištěn. Dále se v tabulkách nachází informace o materiálu, zdivu, stavebním řezivu, palivu, krytinách, dlažbách, dveřích, oknech, kamnech a sporácích a nakonec informace o různých nosičích, mřížích, instalačních předmětech, pumpách, atd. Zdivo bylo většinou kamenné a palivo z krovu, podlah a stropu bylo z velké části shnilé. Okna byla ve všech případech rozbitá. Domky byly tedy převážně v dezolátním stavu a dřevo z velké části ztrouchnivělé. Informace o dveřích, kamnech a sporácích zde nejsou uvedeny, ale tyto údaje lze získat z odhadu domků Martina Kuželky. V tabulce je uvedena celková hodnota materiálu získaného bouráním. Celková hodnota materiálu získaného bouráním domků spočtená z dochovaných odhadů činila 8 738,- Kčs. Vzhledem k tomu, že celkový součet je pouze pro 18 domků z 25, je zřejmé, že výsledný zisk byl ještě vyšší a celková cena mohla dosahovat až 15 000,- Kčs (odhadnuto dle průměrné hodnoty materiálu získaného bouráním jednoho domu).

příklad odhadu domku stavitele Josefa Matase z roku 1947

Po provedení odhadů za úplatu byl rozebrán zbylý dobytek, drůbež, zanechaný nábytek a následně byly rozebrány i samotné domky. Materiál, který byl dále využitelný či zpracovatelný, byl rozprodán. Materiálu ale nebylo mnoho. Přednost měli obyvatelé obce Postřekov, kteří této příležitosti využili a materiál – především trámy, si zakoupili na stavbu rodinných domů “Na trávníkách“ (část obce Postřekov). Další materiál využili postřekovští na stavbu železniční zastávky a pro své osobní účely.

Na vyzvání Obecního národního výboru v Domažlicích (dále ONV) se k žádosti o zbourání domků vyjádřil i pan Alois Procházka ze Státního památkového úřadu, který prohlédl všechny domky, shledal je památkově bezcenné a nevyhovující typickému řešení horských usedlostí. Též usoudil, že rozložení celé osady nenese známek nějakého významu, a proto nemá námitek proti zbourání všech domků. Poznamenal, že Nuzarov byla německou osadou obývanou především jen dřevorubci a nebyl uveden žádný objekt, který by zasluhoval ochrany.

Definitivní konec Nuzarovu přinesla firma Zemstav, která od roku 1955 v rámci projektu zkrášlení pohraničí likvidovala jednu opuštěnou obec za druhou a v roce 1957 dorazila do Nuzarova. Obec byla srovnána se zemí (domky odstřeleny, materiál rozhrnut po okolí) a ponechána v rukách přírody.

Vyúčtování

Po odsunu obyvatel Nuzarova zbylo v obci spousty věcí po bývalých obyvatelých - vybavení domácností (to málo, co se nerozkradlo), dříví, dobytek a drůběž. Jejich cena byla vyčíslena celkem na 217 993,- Kčs. Ceny zanechaných věcí odhadovali František Lang (zásobovací referent), Josef Šleis (rolník v Postřekově) a Josef Thomajer (zedník v Postřekově). Na ustájení dobytka, jeho svod a krmení, rozdělování a odhad ostatního inventáře bylo využito 9 600,- Kčs. Za další inventář byla dodatečně připsána částka 7 057,- Kčs. Celkem mělo být Národnímu pozemkovému fondu Místním národním výborem v Postřekově zaplaceno 215 450,- Kčs.

Pronájem luk

Po vysídlení Nuzarova zbyly po obyvatelích neobdělávané pozemky, o které měli zájem rolníci a zemědělci z Postřekova (jim byly pozemky nabídnuty). O pozemky, především louky, projevilo zájem celkem 34 obyvatel Postřekova. Dne 9. června 1947 byly pozemky pronajaty a sloužily především k sušení sena. Jelikož louky nebyly zavodňovány, hnojeny a nebyly z nich odstraňovány krtiny, byl výsledný výnos sena velmi malý. Navíc museli nájemníci dojíždět do Nuzarova přibližně 6 km. Dokumenty uvádějí, že louky zabíraly plochu přibližně 10 ha, za kterou bylo vybráno 3 280,- Kčs. Částka byla zaplacena Národnímu pozemkovému fondu složenkou.

V roce 1948 zájem o pronájem luk klesl z původních 34 zájemců na 26. Pokles byl zapříčiněn nejspíše nízkým výnosem z pronajatých pozemků a delší vzdáleností Nuzarova od Postřekova. Pro nájemce bylo časově, a pravděpodobně i finančně nevýhodné do Nuzarova dojíždět a obdělávat tamější pozemky. Se sníženým počtem zájemců byl také spojen pokles vybrané částky za pronájem, který činil 2 620,- Kčs.

Zpracováním výše zmíněných podkladů vznikla tabulka počtu domků a obyvatel. Hodnoty sloupce počtu obyvatel pro roky 1869, 1880, 1890, 1900 a 1910 byly autorkou webových stránek spočteny z údajů o sčítání lidu, které uváděly podrobnější informace o pobytu obyvatel. Sloupec je rozdělen na obyvatele trvale žijící a na obyvatele evidované v obci Nuzarov. Jejich rozdílem vznikne počet obyvatel, kteří byli v obci evidovaní, ale nebyli trvale přítomní. Zdroj, který uvádí počet obyvatel k rokům 1705, 1789, 1839, 1921, 1930 a 1957, obyvatele nerozlišuje, ale uvádí pouze jejich počet. Proto není sloupec počtu obyvatel k těmto rokům rozdělen.

Od roku 1705 do roku 1789 se počet domků a obyvatel nezměnil. Postupem času se obec pomalu rozrůstala, a to až do roku 1910, kdy v Nuzarově trvale žilo 185 obyvatel ve 24 domech. Evidovaných obyvatel bylo 195 a evidovaných domků 25 – dům č. p. 20 byl neobyvatelný (zbořen). Po roce 1921 se počet obyvatel snížil. Tento pokles byl pravděpodobně zapříčiněn První a Druhou světovou válkou. K roku 1957 není v tabulce uveden počet obyvatel, protože obyvatelé Nuzarova byli v roce 1947 již odsunuti. V roce 1957 proběhla definitivní demolice obce. Je zřejmé, že sčítání obyvatel a domků, ze kterých v té době zbyly většinou rozvaliny, proběhlo ještě před demolicí.

Nuzarov zasáhly jak důsledky První a Druhé světové války, tak i jejich průběh. Válka vstoupila do života několika nuzarovských rodin – rodina Schröpferova, Sokolova a Spadernova. Osudy některých jejich členů neměly dobrý konec.

V bojích První světové války padli František a Josef Spadernovi, Antonín, Niehl a Václav Schröpferovi a Jan Sokol.

Ve Druhé světové válce čekal opačný osud Michaela Schröpfera. Narodil se 16. ledna 1915 v Nuzarově. V letech 1937 – 38 plnil svou brannou povinnost v československé armádě. Po připojení Sudet k Německé říši se přihlásil do německé armády, kde působil jako dělostřelec. Dne 27. prosince 1941 byl německou armádou oceněn Rytířským křížem. Zemřel v Bádensku roku 1984.

Další významným obyvatelem Nuzarova byl Andreas Erl. Dochovala se jeho osobní vzpomínka vztahující se k Nuzarovu, kterou sepsal po návratu z fronty domů do Nuzarova.

vzpomínka Andrease Erla

Také zachytil Nuzarov na svých olejomalbách a vytvořil mapu Nuzarova.